Bible

1 Sami zajisté víte, bratři, že náš příchod k vám nebyl prázdný, 2 nýbrž, ačkoliv jsme, jak víte, prve trpěli a pohaněni byli ve Filippech, přece jsme se vzmužili v Bohu našem hlásati vám evangelium Boží při mnohém zápase. 3 Neboť napomínání naše není z bludu, ani z nekalosti, ani z podvodu, 4 nýbrž tak mluvíme, jak jsme osvědčeni od Boha, aby se nám svěřilo evangelium, ne jako takoví, kteří se zalibují lidem, nýbrž Bohu, jenž zkoumá srdce naše. 5 Nikdy zajisté neužili jsme řeči pochlebné, jak víte, ani záminky lakomství, Bůh je svědek, 6 ani jsme nehledali slávy lidské, ani od vás, ani od jiných, 7 ačkoli jsme jako apoštolé Kristovi mohli býti na obtíž, nýbrž stali jsme se maličkými mezi vámi. Jako když matka chová dítky své, 8 tak toužíce po vás byli jsme hotovi sděliti s vámi nejen evangelium Boží, nýbrž i sebe samy, protože jste se nám stali milými. 9 Pamatujete se zajisté, bratři na naši práci a námahu; ve dne i v noci pracujíce, abychom neobtížili nikoho z vás, kázali jsme vám evangelium Boží. 10 Vy jste svědky, i Bůh, jak svatě a spravedlivě a bez úhony jsme se měli k vám, kteří jste uvěřili, 11 jakož víte, kterak jsme jednoho každého z vás jako otec dítky své 12 napomínali a povzbuzovali a zapřísahali, abyste žili hodně toho Boha, který vás povolal do svého království a své slávy. 13 Proto také my děkujeme Bohu bez ustání, že obdrževše od nás slovo evangelia Božího, přijali jste je nikoli jako slovo lidské, nýbrž jakož jest v pravdě, jako slovo Boží, jež také působivým se jeví ve vás, kteří věříte. 14 Neboť vy, bratři, stali jste se následovníky církví Božích, které jsou v Judsku v Kristu Ježíši; totéž zajisté utrpěli jste od svých soukmenovců, jako i oni od židů, 15 kteří i Pána Ježíše zabili, i proroky, a nás pronásledovali, a Bohu se nezalibují a všem lidem se staví na odpor, 16 bráníce nám kázati pohanům, by spasení byli, aby jen stále naplňovali míru hříchů svých; přišel však na ně hněv Boží k vrcholu. 17 My však, bratři, byvše odloučeni od vás na krátkou dobu tělem, nikoli srdcem, - usilovali jsme tím více spatřiti tvář vaší s tužbou velikou. 18 Proto jsme chtěli přijítí k vám, totiž já, Pavel, a to ne jednou, nýbrž opětně, ale satan překazil nám to. 19 Neboť kdo jest naší nadějí, naší radostí neb korunou chlouby, ne-li také vy, před Pánem naším Ježíšem Kristem při jeho příchodě? 20 Vy jste skutečně naší slávou i radostí.